Když jsem poprvé ušil výrobek na šicím stroji Veritas vlastníma rukama, nebyla to sice žádná sláva, ale měl jsem z něj opravdovou radost. Bylo to někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let a šlo o domácí tepláky z jemné froté tkaniny, s hezkým vzorem. Tepláky byly úplně jednoduché, s gumou v pase, ale především ušité na míru. Dokonale mi padly a vnímal jsem je na sobě jako něco skutečně pohodlného. Od té doby již uplynulo mnoho let a šicí stroj už doma nemám. Přitom by se mi dnes hodil, třeba pro zkracování závěsů a také právě pro úpravu či šití domácích tepláků nebo pyžam. V současné době nakupuji toto oblečení v internetových obchodech a každá objednávka je sázkou do loterie.

Vlastně nikdy přesně nevím, co mi dorazí za zboží, co se týče velikosti. Samozřejmě, že se řídím tabulkou velikostí a nenakupuji bezhlavě něco, aniž znám alespoň přibližné rozměry, jenže tabulka velikostí je tabulkou rozsahu rozměrů. Nikdy to není tak, že si stanovím rozměr v pase, délku kalhot a šíři nohavic, případně výšku sedu a očekávám výrobek šitý na míru. Musím se přizpůsobit tomu, co je na trhu. Některé výrobky mi sednou, jiné nesednou, ale co mi nejvíc vadí, je příliš utažený pas silnou gumou. To se mi zrovna stalo u poslední dodávky domácích kalhot. Právě proto bych tu uvítal šicí stroj.

Nakoupil bych látku, co se mi líbí, přikoupil bych některou z pruženek, například galonovou pruženku, co je pohodlnější, a pustil bych se do práce. Ušil bych si tepláky přesně na míru a ještě bych možná ušetřil nějakou korunu. Umět šít na šicím stroji stále považuji za velkou výhodu a i muži to mohou zvládnout. V této souvislosti jsem si vzpomněl na mého bývalého spolužáka ze strojní průmyslovky, který již v době studií uměl na šicím stroji šít a nepovažoval to za něco zženštilého. Je to naopak jedna z tvořivých schopností pozitivně laděného lidského života.